Velmi milé setkání s paničkami rodičů našeho Bajdy a kromě rodičů se Bajda potkal i se sestřičkou Algidou (a tetou Viti).
Získali jsme ocenění VN1, ale že bych z toho byla nadšená, to nejsem. Opět jsem podlehla svým idealistickým představám, že se od rozhodčího dozvím něco, co sama jako laik nejsem schopná vidět.
Jenže jsem se dozvěděla toto: 4 měsíční pes, dobře se vyvíjející. Ještě ne zcela pevně umístěna varlata v šourku. Pes se dobře pohybuje.
Řekněte mi něco co nevím! Že se dobře pohybuje nevím jak rozhodčí, paní Libuše Ubrová zjistila, protože jsme ani nedostali příležitost oběhnout kruh. Jen jsme promenádovali před její židlí (z které se mimochodem po celou dobu nezvedla). Zuby a koule osahával pán (nevím kdo to byl), rozhodčí na Bajdu ani nesáhla.
No, napoprvé nic moc.
Naštěstí si to aspoň užili moje holky. S tatínkem jely do Litoměřic vlakem a mezi pejskama je to bavilo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat